Jednou budem
Chtěl bych tě obletovat, jak komár žárovku světla. Chtěl bych tě líbat, jak princeznu ze sna. Chtěl bych být tvůj princ, co na bílém koni přijel. Chtěl bych být něco víc, než jen další tvůj přítel. Chtěl bych tě milovat, od rána do noci a noci prožívat, společnou neřestí. Chtěl bych tě vídat, každý den v roce. Chtěl bych tě slyšet, víc než jen v půlce. Chtěl bych hned ruku tvou, v té mojí uchopit. Chtěl bych tě pohladit, ve vlasech rukou mou. Chtěl bych teď cítit, dech tvůj na mé tváři, tam kde já po nocích ulehám s polštáři. Chtěl bych už vědět, kdy zas tě uzřím. Chtěl bych tě vidět, po tom co zmizím. Chtěl bych být rytířem, ve zlatavé zbroji. Chtěl bych tě chránit, všude kde budeme chodit. Chtěl bych tě milovat, od rána do noci a noci prožívat, společnou neřestí. Chtěl bych být kouzelnou rybičkou, co ve vodě plave a zlatem se leskne . Chtěl bych ti splnit co se ti zmane, splnit ti přání, co držíš si v rukou. Chtěl bych už navždycky, usínat s tebou snadno. Chtěl bych má princezno, s tebou žít navěky.
Vůně květin
Jak ke kapradině, k tobě chci si přivonět, znamenáš pro mě hodně, jsi pro mě červená lilie, co láskou musím držet, jak karafiát co tu žije, kde petrklíč bych byl rád, byl bych jak krokus snad. Jak vůně orchideí, co mezi tulipány rostou, kde jejich barva žlutá se mísí s bílou violkou. Chtěl bych být rozmarýnem, pro zahrádku tvou. Kde růži oranžovou s rudou pěstovat budem. https://www.online-kvetiny.cz/kvetomluva-symbolika-kvetin/
Tělo
Pyšníš se vlasy dlouhými, co blonďatou barvu skýtají. Když noci trávíme s hvězdami, tak všude na mě bývají. Máš modrá očka nádherná, jsi jak ta víla překrásná. Modrá jsou až k zalknutí, kde hrozí v nich utonutí. Chtěl bych tě jak ze sna, na červené rty líbat teďka. A pusu s plnou rozkoší, dívat se u toho do očí. Tvůj nosánek malinký, na který dávám pusinky, chtěl bych ho láskou celý, ukousnut si ho do sbírky. Tvůj úzký, hezký krček co do něj chci se zakousnout, upířím kousnutím s tebou pak plout, na rozvolněných blánách řek. Dlouhé a něžně máš ruce, co rády mě zas obejmou. Na jemnou strunu zahrajou, a pak se z ukulele nesou tón. Máš útlý pas, jsi překrásná, celou tě obejmu rukama. Vlasy ti rukou prohrábnu, kytici vytáhnu z rukávu. A ne že mě budeš zlobit, co pak jen mohlo by udá se. Mračna nad námi se zbouří, a ruka na zadek se snese. Pod láskou kterou žijeme, se nohy snadno prolomí. A než do polštáře spadnem, tak se svět s námi protočí. Na nožku tvou snad našlápnu, když obejmou tě se rozhodnu. Na krok od tebe radši zůstanu a ze shora se k tobě sehnu.
Jsem tvůj
Jsem tvá velká žirafka, ty můj malý andílek, budem spolu asi dva, dělat malý bordýlek. Jsem tvá velká žirafka, ty můj malý andílek, spolu jsem jak poupátka, co vykvetou ve kvítek. Jsem tvá velká žirafka, ty můj malý andílek, velká moje k tobě láska, jako plný velký hrnek. Jsem tvá velká žirafka, ty můj malý andílek, jsi pro mě jak malá vílka, z krásných ranních povídek. Jsem tvá velká žirafka, ty můj malý andílek, jestli budeš zlobivka, dostaneš hned na .....
Hromy, blesky
Svět se třese, bouřku nese. Jsem tu s tebou, s nocí každou. Až uslyš zase jednou, ránu od hlasitého hromu, až bouřka zase bude, to mi jenom bije srdce, srdce moje pro tebe. Až hrom zas jednou uslyšíš, tak ní si z něj nedělej, jednou mě zase uvidíš, a bude zase krásný den. Když pak hromy, blesky, nad hlavami plískají. Neboj zase bude hezky, svěží vzduch, pak bude líp. Hnedka jak se přiblíží, zahřeju tě objetím, nemusíš se bát s ničím všechno dáme bez potíží.
Hlava plná
Noční nebe raní mlha, ze mě tebe hlava plná. Tma se snese, hvězd je moc. Přitulím se, dobrou noc. Pleť máš bílou, je to krása. Nocí černou, srdce jásá. Pleť máš bílou, je to krása. Komár v rohu, tiše jásá.
Zítra
Až zítra den zas bude, chtěl bych být tam, kde hezká slova ti potají, srdíčko tvé roztají tam kde vůně tvá v polštáři srdíčko mé rozzáří. Až zítra den zas bude, chtěl bych být tam, kde vůně tvá mi potají, city moje omámí, tam co se mi z tebe nohy moje motají, kde žirafy s námi srdce tvoje povolí. Až se zítra probudím, krásným dnem tě oslovím, A o tobě hezký sen, dnes tě vítá nový den. Hnedka co se probudím, na tebe hned pomyslím. Napíšu ti hned ráno: "jak se máš ty nádhero."
Království pod mraky
Každý den bez tebe je jak den bez slunce, Nade mnou sic nebe, kůň ale bez prince. Princ doma v posteli, s princeznou teď není, a proto teď smutní, kéž by se viděli. Království bez mráčku, princezna v obláčku. Zas bych ji vidět chtěl, co udělat bych teď měl. Obloha černá je, není moc naděje. Snad se zas uvidí, třeba teď v pondělí. A když to nevyjde, tak jindy to bude. Svět se snad nezhroutí, nejsme si tím jistí. Oblohu zalije, paprsky jak z růže, osud ti najde je, i když to nemůže. Až se zas uvidí, tak se snad políbí. Spolu se nenudí, vezmou se si slíbí.
Chtěl bych
Jen abys věděla, ne aby ses bála. Jsem tu vždycky pro tě moje malé kotě. Myšlenku ti předám i telepaticky. Umím já to vždycky, pusa má to jistí. Chtěl bych ti říct jen, že jsi pro mě sen. Krásná jsi tu teď klidně tady seď. Krása kolem září, je tu mnoho tváří, co vidí tvou krásu, ale já to snesu. Do nebe tě vynese, krása se nesetřese, Budeš pro mě hvězda, co se jen tak nezdá. Chtěl bych ti říct jen, že jsi pro mě sen, co zda se mi jen, každý jeden den. Den je hnedka krásný, život je pak sladký. Jsi pro mě jak droga, koukají má oka. Úžasná jsi vždycky, jak dvě malý kočky. Roztomilá hodně, hlavně že jsi moje. Chtěl bych ti teď říct, není to snad hřích. Se mnou budeš žít, krásná jako sníh. Že tě mám rád víš, můžu ti to říct. Políbit mě smíš, já ti půjdu vstříct. Nechci se tě zříct. dobře se najíš. To jsem ti chtěl říct, snad to už teď víš.
Temnota
Do hlubiny padám, myslím, že jsem sám. Temno všude kolem mě, nevidím v něm ani tě. Pořád na tě myslím, snad se já zachytím, do pavučin chytáš, asi ráda mě máš. V tunelu je temno, mě je tohle jedno. S tebou vím že jsem, zaříš celým tělem. Nejsem nikdy sám, vím že i ji mám. Snad aby to jen, nebyl jenom sen. Propadl jsem tobě, jsi opravdu boží, když nevěřím sobě, s tebou můžu žít.
Prázdno v hlavě
Pořád na tě jenom myslím, ve dne, v noci, všude vidím. A tak o tě jenom sním, hlavu tebou si plním. Bez tebe jsem v cizí moci, naděj žádná jsem jen kdosi, co už nemá klidnou mysl, ještě jsem se nepřenesl. Spílám tady jak jsem sám, vždyť tě, ale pořád mám. Nechci už to více tajit, tebe vím jak vždycky najít. A tak sám tu v koutě sedím, bez tebe je málo štěstí. Sám jsem jen kůl v oplotí, že jsi moje pořád vím. Asi tebou posedlý jsem, lásky démon léta kolem, na mě kouzla vysílá, hlava má je už plná. Brzo praskne závistí, nad věcmi co s tebou spí. Snad na tobě moc nelpí, chci být s tebou v posteli.
Jsi můj drahokam
Do kostela našeho vstup a víře v lásku propadni. Odpustek ode mě si kup, že pořád nejsme spojeni. Svatí nejsou vždycky svatí a kněží žijí sami ve lži. Tak vyraž jen se mnou poutí než okna se tu zamlží. Jak rytíř zbrojí se vyzbrojím, abych touze mojí odolal. Za ruku vzít a vést tě musím, Abych ti do ucha zašeptal: "Přidej se ke mně loupežit, ale chudý loupežník jsem." I kdyby nám nešlo loupit, navždy jsi nejlepším lupem. Až půjdem žít na hrad někam, truhlici na mince vyklidím A zamknu do ní drahokam, a tím jen na tebe myslím.